Památky, turistické atraktivity

Zříceniny hradu založeného z přelomu 12. a 13. století. Vznikl jako rodové sídlo pánů z Cimburka. Během staletí vystřídal řadu majitelů. Roku 1645 se zmocňují Moravy Švédové, po jejichž odchodu hrad pustnul. V roce 1776 byl hrad již úplně opuštěn a o deset let později zasažen bleskem vyhořel. Do dnešní doby se zachovaly se zbytky obvodových zdí vlastního hradu, hradeb, bašty a brány předhradí. Jméno hrad získal podle erbu pánů z Lipnice, na kterém bylo cimbuří. Při prováděném archeologickém výzkumu byl nalezen opravdový poklad 2500 stříbrných mincí ze 13. století, které jsou nyní uloženy v Národním muzeu.

Stavba hradu započala po r.1352, roku 1361 rozestavěný hrad získal moravský markrabě Jan a po dokončení jej nazval podle způsobu stavby Plankenberg (v překladu "Trámová hora", Planke znamená lať či trám). Hrad je situován na kopci obtékaného dvěma potoky, které se pod hradem stékají a plynou do říčky Nectavy. R.1422 byl hrad pravděpodobně dobyt a vypálen křižáckým vojskem. Dnes jsou vidět valy, části zdiva a dodnes je poznat i hradní studna.

Zřícenina hradu patrně ze 13. století dříve střežícího obchodní cestu údolím Třebůvky, jinak s historií zahaleného tajemstvím i pro historiky - hradní areál je bez stop po budově, mohutná zeď bránící jednu stranu bez bočních hradeb apod. Na místě původně stávalo slovanské hradiště z 10. a 11. století. Podle jedné verze historiků byl hrad, jako sídlo loupeživého rytíře, rozbořen vojskem českého krále Václava II. v roce 1286, podobně jako okolní hrady Hřebeč, Mladějov, Hoštejn, Žichlínek a Hradisko u Moravské Třebové. Hrad byl výhodně umístěn na ostrohu se spádem k řece s velkým předhradím, chráněným 9 m širokým příkopem a valem. Druhý hradní příkop byl vylámán přímo ve skále, za ním zbytky štítové hradní zdi se šířkou 2,8 m.

Hrad byl vybudován pravděpodobně v první polovině 14.stol., za husitských válek byl zřejmě pobořen, neboť se v roce 1497 uvádí již jako pustý. Hrad stál na okraji ostrohu a od okolního terénu oddělen 7m hlubokým příkopem a předsunutým valem. Do dnešní doby se dochovaly pozůstatky zdiva, val a příkopy.

Pozůstatek tzv. "Hitlerovy exteritoriální" dálnice, která měla propojovat Wroclav a Vídeň. Důvod označení spočívá v tom, že měla vést územím Československé republiky, ale patřit měla Německé říši. Českoslovenští občané by ji mohli také používat, ale najíždět by na ni mohli jen na několika výjezdech, kde měly být celnice. Mostní stavby byly koncipovány v monumentálním antickém stylu s cílem ukázat, kdo je nyní v Evropě pánem a na kterou říši ta současná - třetí, navazuje. Průběh světové války neumožnil však stavbu dokončit.

Areál bývalého šamotového závodu s expozicemi železniční, silniční, zemědělské a stavební techniky s přilehlou úzkorozchodnou dráhou o rozchodu 600 mm nabízející výletní jízdy historickými parními či dieslovými lokomotivami.

Tři kříže a barokní sousoší s Pannou Marií, sv. Janem a dvěma anděly. Autorem je Jiří Pacák. Součástí křížové cesty jsou čtyři barokní kapličky.

V počátcích židovského osídlení Židé nebydleli ve zvláštním ghettu, vlastnili např. domy na hlavním náměstí. Do ghetta byli soustředěni patrně v druhé polovině 17. století. Židovská čtvrť se rozprostírala severně od náměstí. Do dnešního dne jsou dochovány v přestavbách. Původní synagoga, patrně dřevěná, vyhořela při požáru města v roce 1747. Nová synagoga byla v klasicistním stylu postavena v letech 1792-4 z kamene zbořeného farního kostela a v roce 1907 secesně upravena. Od roku 1951 ji využívala jako kostel církev čs. husitská a dnes slouží jako koncertní a výstavní síň.

Nový hřbitov z roku 1836, v 70. letech 20. století změněn v park. Ponechána jen symbolická skupina náhrobků.

Renesanční zámeček byl postaven roku 1559 Prokopem a Jetřichem Podstatských z Prusínovic jako tvrz. Koncem 18. století byl přestavěn do současné podoby.

Zámek se nachází v centru města na místě původního hradu ze 13. století. Přestavován byl především koncem 15. a v 1. pol. 17. stol. V roce 1840 zachvátil město ničivý požár. Hrad jím byl zničen natolik, že musel být zbořen, zatímco zámek byl obnoven v klasicistním stylu. Pozdně renesanční arkády patří k nejvýznamnějším manýristickým památkám ve střední Evropě. Unikátní je portál datovaný 1492 a považovaný za jednu z nejstarších renesančních památek na sever od Alp.

Městská věž, původně gotická, doplňovala obranný systém města. Byla postavena současně s hradbami, z hradební zdi se do ní také vcházelo. Roku 1593 byla zvýšena na 50 m, opatřena cibulovitou bání, hodinami a vzácným cymbálem zvonaře Jana Beneše z Moravské Třebové. Zvony z blízké zvonice sem byly zavěšeny r. 1709. Dochoval se největší z r. 1509 o váze 1 680 kg (z ostatních byla během obou světových válek ulita děla).

Hrdě tyčící se rozhlednu na Pastvisku (516 m.n.) projektoval Antonín Olšina, který navrhl známou dobře ukrytou rozhlednu Járy Cimrmana v Březové nad Svitavou. Pastýřka je dřevěná věž s ocelovým vřetenovým schodištěm a železobetonovými základy. Výška rozhledny je 27 m, vyhlídková plošina je v 25 metrech.

Muzeum vlastivědného typu. Zvláštností je mimoevropská sbírka, obsahující i staroegyptské památky. Muzeum vzniklo v 70. letech 19. století, sídlí v původní budově postavené pro tento účel v letech 1904 - 1906, obklopené parkem. Budova slouží i pro další kulturní a společenské akce (sídlo organizace Kulturní služby města Moravská Třebová).

Zámek se nachází v centru města na místě původního hradu ze 13. století. Přestavován byl především koncem 15. a v 1. pol. 17. stol. V roce 1840 zachvátil město ničivý požár. Hrad jím byl zničen natolik, že musel být zbořen, zatímco zámek byl obnoven v klasicistním stylu. Pozdně renesanční arkády patří k nejvýznamnějším manýristickým památkám ve střední Evropě. Unikátní je portál datovaný 1492 a považovaný za jednu z nejstarších renesančních památek na sever od Alp.

Areál bývalého šamotového závodu s expozicemi železniční, silniční, zemědělské a stavební techniky s přilehlou úzkorozchodnou dráhou o rozchodu 600 mm nabízející výletní jízdy historickými parními či dieslovými lokomotivami.

Moravská Třebová byla založena jako typické kolonizační město ve 13. století. Z významných památek jmenujme hradní bránu s datem 1492, což je nejstarší renesanční památka u nás a zároveň jediná část, která přežila požár původního hradu, sousoší Kalvárie na nedalekém Křížovém vrchu, Morový sloup na náměstí či goticko-renesanční kostel Panny Marie.

Zbytky gotického opevnění středověkého města, které uzavíraly oválně v délce 1 km vnitřní město. Byly zbudovány ve 14. století na místě starých palisád. Naposled byly opraveny v 16. století, kdy jejich součástí byly čtyři brány, orientované podle světových stran. Ještě roku 1768 byly otevírány po rozednění a zavírány hodinu po západu slunce.

Uměle vytvořená vodní plocha s ostrůvky a poloostrovy, vhodná pro výskyt chráněných druhů ptactva, které tu i v hojné míře hnízdí. V okolí byly vysázeny duby, lípy, olše, vrby.

Přestárlý bor s vitálním bukem a bohatou květenou

Tři kříže a barokní sousoší s Pannou Marií, sv. Janem a dvěma anděly. Autorem je Jiří Pacák. Součástí křížové cesty jsou čtyři barokní kapličky.

Pomník nahrazující původní kříž byl posvěcen v roce 1910. Doprava kvádru, který pomník tvoří, trvala po dřevěných válcích několik dní. Je věnován padlým z let 1813-1814. V roce 2000 byl pomník zrestaurován.